Když jsem se nastěhoval do svého nového bytu v bytovém domě na malém městě, zajímalo mě, jací zde žijí lidé a zjišťoval jsem si o nich také informace o vlastnictví jednotlivých bytů. Kromě jediného bytu, který patří městu a město jej pronajímá, jsou všechny byty https://www.hypocentrum.cz/o-hypocentru/nase-projekty/byty v osobním vlastnictví. Mezi nimi jsem objevil i mladou rodinu, která tu měla zástavní právo na hypoteční úvěr, a po pěti letech, kdy jsem se jen tak náhodně díval na tyto informace v katastrálním úřadu znovu, zástavní právo již bylo vymazáno a hypotéka na družstevní byt uhrazena v plné výši.
Toto je jeden z příkladů, jak si i mladí lidé mohou pořídit byt v bytovém domě a nebýt závislí na pronájmech. Tuto rodinu shodou okolností dobře znám, otec rodiny je pracovitý a šikovný řemeslník a je to typ člověka, se kterým si rozumím a dobře spolu vycházíme. Možná se na jeho chování a psychické pohodě podepisuje právě vlastnictví nemovitosti, což se ostatně týká drtivé většiny lidí v našem domě. Náš dům zkrátka přispívá k té statistické hodnotě osmdesáti procent obyvatel naší země, kteří mají svou vlastní nemovitost a nemají zájem bydlet v nájmu.
Nájemní bydlení nepovažuji za plnohodnotné, a to i s vědomím, že například ve Švýcarsku panuje nájemní boom, v němž žije téměř šedesát procent lidí. Češi ale mají k nemovitostem jiný vztah, u nás většina lidí považuje investice do bytů či rodinných domů za nejrozumnější investiční proces v porovnání s jinými komoditami. My zkrátka více věříme tomu gruntu, té cihle a vápnu, sádrokartonu, pórobetonu, dřevěnému masivu a dalším stavebním materiálům.
V nájmu jsem bydlel deset let a už bych si to zopakovat nechtěl. Byla to jedna z mých nejhorších životních zkušeností, z nichž ta nejvíce trpká byla právě závislost na vůli pronajímatele, který o svém majetku rozhoduje bez vás a vy se pouze musíte podřídit jeho nápadům, i když zrovna nerezonují s těmi vašimi.
